Zatím co ty spíš

Miroslav Černý

^FPiknik dalšího dne pomalu končí,
^Gulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se ^Bchoulí pod teplou houní noční tmy,
^Cjen tu a tam ještě některé okno pod ^Bnebíčky ^C#7ospalých ^C7skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
který na stříbrných podnosech hvězd a měsíce ^Groznáší pozorný hostitel.
A v jeho světle ^Bvidím, jak se vesnu ^Cusmíváš. ^F ^F7
^BNikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
Přišel jsem ^Fv noci a říkám ti: holčičko, ale přitom nevím,
zda ti tak budu moci ^Gříkat ještě až se ráno probudíš.
Přijde večer, večer stejný ^Gmjako všechny dřív,
^Gm7skočíš tátovi na klín, ^C7otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem ^Fkrku.
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to ^Gudělala znovu.
Jsi obraz, který kouzlí čas a stejně jako ^Bon se měníš přímo před ^Cočima.
Příliš malá, abys mohla řídit ^Fauto, ale už dost velká, abych tě uspával ^C#7pohádkou. ^F#
Je to velký tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
Tajemství ^G#cesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
^HNení to cesta snadná, ale ty po ní ^C#půjdeš stále dál a necháš za sebou ^Hpanenky,
^D7kočárky, ^C#7medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, ^F#papírové draky i mně.
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až ^G#zpoznáš, že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta.
^HHm, včera jsme byli na procházce, ^C#ty jsi se někam zadívala a ^F#najednou jsi se začala bát, že jsem se ti ^F#7ztratil.
A vidíš, možná ^Huž zítra se budu bát já, že se zase někam zadíváš ^F#a pak odejdeš s někým úplně jiným.
Je to tak zvláštní: jak ^G#rosteš, přestáváš mít strach a já se začínám ^Hbát. ^D7 ^C#7
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty, oblaka úzkostlivě ^F#střeží své nejjasnější hvězdy,
ale ani slunce neuchrání své ^G#nejteplejší paprsky, když je zavolá blankytná obloha letního nebe.
Ne, nikdy jsem ^Hnevěřil, že budeš žít v domě svých hraček, ^C#ale až vyrosteš z mého náručí
a můj ^F#svět bude pro tebe příliš ^D7malý,
nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach a roznášela ^Gpanenky po celém domě.
Nosila si s nimi i kus slunce.
^APrach se usadil, panenky uklidila máma, ale tvoje ^Czář zůstane navždy ^Dv nás.
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty ^Cspíš. Vlastně ^E7protože ^D7spíš.
Kdybys viděla moji tvář, ^Gjistě by ses ptala na co myslím a dál, asi bych nedokázal říct ^Aani slovo.
Dívám se na tebe a vidím spící ^Ckrásu. Teď už se jen skloním, ^Dabych tě políbil .....
Nevzbudíš se, ^Gdobře to vím, ^G7vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může ^Cotevřít tvé oči
a já jsem jen otec budoucí ženy.
^GTak tedy spi. Kdo ví, možná už ^Azítra se probudíš a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš,
že si se ^Amzměnila uprostřed ^E7svého snu. ^D7Ale možná, že to poznáš na mně.
^GAž jednou budu docela jiný, trochu zamyšlenější, trochu ^Avážnější, trochu smutnější, ale nesmírně ^Cbohatý.
Dnes v noci jsem viděl ^Dprinceznu. A cítím se jako ^Gkrál. ^C ^D ^C ^G

Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte

Název písně:

Interpret(i):

Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.

C
Piknik dalšího dne pomalu končí,
D                                        F
ulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se choulí pod teplou houní noční tmy,
G                                   F       Ab7      G7
jen tu a tam ještě některé okno pod nebíčky ospalých skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
                                             D
který na stříbrných podnosech hvězd a měsíce roznáší pozorný hostitel.
                F                   G        CC7
A v jeho světle vidím, jak se vesnu usmíváš. ____
F
Nikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
            C
Přišel jsem v noci a říkám ti: holčičko, ale přitom nevím,
                     D
zda ti tak budu moci říkat ještě až se ráno probudíš.
                           Dm
Přijde večer, večer stejný jako všechny dřív,
Dm7                    G7                                    C
skočíš tátovi na klín, otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem krku.
                                              D
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to udělala znovu.
                                          F                      G
Jsi obraz, který kouzlí čas a stejně jako on se měníš přímo před očima.
                              C                                         Ab7       C#
Příliš malá, abys mohla řídit auto, ale už dost velká, abych tě uspával pohádkou. ___
Je to velký tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
          D#
Tajemství cesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
F#                                 G#                                 F#
Není to cesta snadná, ale ty po ní půjdeš stále dál a necháš za sebou panenky,
A7       G#7                                      C#
kočárky, medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, papírové draky i mně.
                                        D#
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až zpoznáš, že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta.
F#                                G#                         C#                                        C#7
Hm, včera jsme byli na procházce, ty jsi se někam zadívala a najednou jsi se začala bát, že jsem se ti ztratil.
               F#                                                C#
A vidíš, možná už zítra se budu bát já, že se zase někam zadíváš a pak odejdeš s někým úplně jiným.
                        D#                                           F#   A7G#7
Je to tak zvláštní: jak rosteš, přestáváš mít strach a já se začínám bát. ______
                                                         C#
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty, oblaka úzkostlivě střeží své nejjasnější hvězdy,
                             D#
ale ani slunce neuchrání své nejteplejší paprsky, když je zavolá blankytná obloha letního nebe.
               F#                                         G#
Ne, nikdy jsem nevěřil, že budeš žít v domě svých hraček, ale až vyrosteš z mého náručí
      C#                        A7
a můj svět bude pro tebe příliš malý,
                                                   D
nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach a roznášela panenky po celém domě.
Nosila si s nimi i kus slunce.
E                                                 G                  A
Prach se usadil, panenky uklidila máma, ale tvoje zář zůstane navždy v nás.
                                          G             B7      A7
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty spíš. Vlastně protože spíš.
                         D                                                              E
Kdybys viděla moji tvář, jistě by ses ptala na co myslím a dál, asi bych nedokázal říct ani slovo.
                               G                             A
Dívám se na tebe a vidím spící krásu. Teď už se jen skloním, abych tě políbil .....
              D             D7                                              G
Nevzbudíš se, dobře to vím, vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může otevřít tvé oči
a já jsem jen otec budoucí ženy.
D                              E
Tak tedy spi. Kdo ví, možná už zítra se probudíš a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš,
         Em                B7         A7
že si se změnila uprostřed svého snu. Ale možná, že to poznáš na mně.
D                                                       E                                        G
Až jednou budu docela jiný, trochu zamyšlenější, trochu vážnější, trochu smutnější, ale nesmírně bohatý.
                       A                          D     GAGD
Dnes v noci jsem viděl princeznu. A cítím se jako král. ____

Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.

Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.

Datum vytvoření :2013-12-20T20:47:40.87+00:00

Zatím co ty spíš

Miroslav Černý

Playlisty / Interpreti:

Miroslav Černý : [ 4 ]